Byla to Jana, kdo přišel s nápadem uspořádat Adventní boulder, 3x jí HURÁ!!! Po trochu krkolomné WhatsApp komunikaci na VV, kdy k tomu byli někteří (já, čímž si sypu popel na hlavu) skeptičtí, se rozhodlo pořídit pronájem, to aby se nám tam nemotal nějaký přespolní plebs, vítkovické boulderovky BLOK. Tanečky okolo pronájmu, zajištění cest, vysvětlení pravidel a vůbec jak nalézt na lopatu a jak zapisovat odlezené metry, o to všechno se lvím podílem zasloužila Marťa, 4x jí HURÁ!!! Jinými slovy, holky to daly společně dohromady, vymyslely program pro děti a na nás ostatních už jen zbylo 29.11.2024 dovalit svá těla + nějaké dobroty. Povolený a žádoucí byl i doprovod rodinných příslušníku, dětí a psů, čehož i mnozí využili.
Pro malé boulderisty si Marťa nachystala zábavou lezeckou lekci a tak rodiče mohli chvíli vydechnout a přidat se k ostatním soutěžícím, kteří zkoušeli topovat 15 boulderů třech obtížností. Během dvou hodin se většině (některým i dříve) podařilo totálně se zmrtvit.
Poděkování patří i stavěčům, protože bouldery byly opravdovou výzvou (ti si dali záležet, aby obyčejní smrtelníci 15 topů nedosáhli 😊).
Vyhodnocení – kategorie: muži
pořadí
jméno
počet topů
počet zón
počet pokusů
1.
Ladis
9
10
2.
Filip
9
9
14
3.
Honza 0.
9
9
21
Vyhodnocení – kategorie: ženy
pořadí
jméno
počet topů
počet zón
počet pokusů
1.
Lucie
5
5
5
2.
Šárka
5
5
7
3.
Ingrid
2
3
Čas nezastavíš. Absolutním vítězem (bez dělení na kategorie) s počtem 9 topů a 11 zón se stal Jindra, který ukázal „starým pardálům a pardálkám“, jak bouldery řeší mladí a nadějní. Gratulujeme!
Pozn.: při stejném počtu topů a zón se zohledňoval počet pokusů, přičemž u jednoho boulderu se započítávalo max. 5 pokusů, přestože někteří to zkoušeli i 10krát a více 😊Příštědostanou asi ocenění za snahua výdrž😊
Celkem se akce zúčastnilo okolo 35 nadšenců, z nichž 22 odevzdalo soutěžní lístek. Nesoutěžící lezouni aktivně očumovali, radili, jedli, pili a vůbec se tak nějak akcí závistivě protrápili s všelikými zdravotními handicapy, které je nepustily šplhat.
Kromě vznášejících se obláčků mádžového prášku byli na akci viděni: soutěživý duch, přátelská atmosféra, radost dětí ze sladkých medailí, plkání o životě, mňamózní občerstvení a lehký pivní závan. Co více si na začátek adventu přát!? Třeba druhý ročník příští rok!?
Za pořadatele akce Jana Vahaja, za VV JB.
Pozn.: omluvte zhoršenou kvalitu zvuku. Fotky v tak náročných podmínkách (málo světla, velký rozdíl světel a stínů, zvířený maglajzový prášek a neustále se pohybující oddíločlenové) moje mašinka už moc nedávala a chudák často fotila na ISO 3200. Fotky z „vychytralých“, rozuměj AI, telefonů některých oddíločlenů, které jsou níže promíchány s mýma, tak mnohdy vyšly i lépe 🙂 .
(fotky se otevírají korektně jen v PC/NTB. Galerie Envira, kterou využíváme ve free verzi, otevírání obrázků v mobilu/tabletu podporuje omezeně 🙁 )
A je to jako vždycky … otočíš se a je téměř konec roku. Tak „poslední“ slanění, jako už tolikrát. Rabštejn. Kolikrát? Už to ani nespočítám … a spočítal to vůbec někdo? Jen tak, aby byl přehled … Takže letos, jako vždycky sjížděli jsme se od pátečního odpoledne, večera a sobotního dopoledne a sotva náš počet kulminoval, pomalu jsme se začali rozjíždět, až jsme se rozplynuli v tom, co bylo. Ve zdánlivém chaosu příjezdů a odjezdů běžely pomyslné filmy letošního roku – co kdo přelezl, kam dojel, odkud se jen nerad vracel, co si nechal na příště, co zůstalo tak nějak nedožito…
Počasí mile překvapilo a tak se lezlo na prosluněných cestách, jako by se na poslední chvíli dalo ještě něco „dohnat“. Sluníčko šimralo za krkem a dirigovalo ty opozdilce … tam ne, zkus tenhle stup, co to děláš, na špičky, no vidíš, že to jde … Z hradní vyhlídky je vidět daleko, daleko do kraje jako bychom mohli přelétnout pohledem letošní sezónu. Potají se snažíš dohlédnout do příštího roku, co má pro nás asi připraveno?
Je to jako vždycky, uchyluješ se k nejrůznějším „zaříkávadlům“, něco musí skončit, aby něco nového mohlo začít, to známe všichni. Tak směle do nové sezóny, možná trochu nejisté, ale co kdyby… Vždyť i počasí překvapilo. A škoda hezkého dne, kdy jsi nic nepřelezl… tak rychle, rychle, lezečky a do skal. Ovšem byli i tací, kteří si nevzali ani lezečky, s odůvodněním že je přece vždycky škaredě … tak pozor příště!
Pozn.:slaňovalo se koutem (vedle cesty Z Čech až …) ………. bylo nás hodně, ale nevím kolik ………. chata má dalšího „nového“ provozního, kuchař stejný a pořád dobře vaří
photo by Petr Čenžák + Jarda Ožana, ……. překrásný text Milica. Těch pár teček o patro výše je rezervováno pro další plantážníky, kteří by chtěli přispět svýma fotkama.
vložil podržtaška JB 🙂 …. Abych vám procvičil tyčinky barevného vidění, jsou obrázky napřeskáčku. Komu by se to nezdálo, ten je zralý na očaře. Možná ještě osobní poznámku. Tímto víkendem se definitivně potvrdilo globální oteplování neb Poslední slanění na Rabštejně zpravidla horizontálně leje a tady to bylo jinak. Něco je špatně!!!
Fotky se otevírají korektně jen v PC/NTB. Galerie Envira, kterou využíváme ve free verzi, otevírání obrázků v mobilu/tabletu podporuje omezeně, čehož výsledkem je, že je tam prd vidět 🙁 )
Budu krátký, nebudu vymýšlet kolo a hodím tady odkaz na pěkný článek – https://www.zagurami.eu/cikola/ kde je skoro všechno. Uvedu jen osobní postřehy + něco k oblasti, která v článku není. Strávili jsme 4 dny lezení v sektorech Osoje, jeden restday v NP Krka a jedno lezení v 15km vzdáleném severním sektoru Promina-Magaretaš.
V Čikola kaňonu se velmi hodí 80m lano, na 40m cestách je potřeba tolik expresek, že se to až nedá unést, jak je to dobře odjištěné. Pojmenování cesty na nástupu je tabu a bez průvodce je tam člověk hodně smutný. Linky jsou tak hustě vedle sebe, že i s průvodcem to byl někdy ořech se dopočítat – měli jsme předposledního od Borise Čujiče (kde chybí nejen celý A4 sektor Osoje, ale hlavně spousta nových linek se vklínilo mezi starší cesty) + aktuální výcuc z www. thecrag.com. Klasa je tvrdá, cest hromady, ale lehčích je méně takže po zohlednění orientace sektoru (bylo fakt horko) nám ty lehčí cesty ke konci už docházely a museli jsme se vydat na průzkum do oblasti Promina-Magaretaš nad městem Drniš.
Promina-Magaretaš tvoří skalní pás do cca 20m výšky jsou tam 3 sektory orientované severně, navíc je to v cca 800m/m s lesním krytím, takže na horké podzimní dny jako dělané. Po příchodu pod stěnu jsem byl dost zklamaný, v porovnání s Čikolou je to takový kvak, ale po druhé cestě jsem to musel přehodnotit. Fakt mě to lezení na Promina dost bavilo, přišlo mi to jako takové delší bouldery, náročnější na mozkovnu a kreativní kroky, klidně bych se tam vydal znovu. Podstatným negativem je, že s lehčíma cestama se tam člověk celkem rychle vyčerpá a protože je to nová oblast, není v lehkých cestách nouze o volné kameny.
Neb jsme dostali neodolatelnou nabídku, byl restday v 5km vzdáleném NP Krka jasnou volbou. Po zkušenosti z Plitviček, které jsou násobně větší, jsem neměl velká očekávání a byl velmi překvapen jak moc se mi tam líbilo. Vodopády byly plné hřmoucí vody, velmi zajímavé jsou expozice využití vody ať už k mletí nebo k pohonu turbín hedroelektrárny, hodnotné je i info o tom co všechno v NP žije a roste. Za mě to byly čtyři omlazující hodiny, které jsme tam strávili.
Ubytko, které jsme sehnali ve vesnici Konjevrate, kdy jsme měli sami pro sebe celý dům 15min autem od kaňonu, bylo v poměru cena/výkon snové. Najeli jsme 2222 km, v součtu nás ten 7 denní výlet vyšel na krásných 5500,- na hlavu, včetně jídla.
Kdyby bylo chladněji, odpoledne se nám už roztékaly nohy, byl by to dokonalý zájezd, takhle to hodnotím jenom jako dost hodně dobré 🙂 .
JB, vlastní rukou v českém jazyce, s diakritikou.
(po rozkliknutí obrázku se objeví komentář. Fotky se otevírají korektně jen v PC/NTB. Galerie Envira, kterou využíváme ve free verzi, otevírání obrázků v mobilu/tabletu podporuje omezeně 🙁 )
Účast byla hojná, počasí vyšlo, cesty dokonalé. V sobotu jsme utvořili dvě útočná družstva, kdy se jedno připékalo na Vtáčníku (jašterice) a druhé promrzalo na Salamandře (medvedě). K průniku došlo až v Pacho kempu, kde se toho ovšem moc nestihlo neb jsme šplhali až do setmění a tak povídání zachraňovala vyhřátá hospoda finišující ve 22:00.
Ráno bylo těžké! V pěkných 4C jsem se vyspinkal do růžova a byl hotový už ve 4:30, zatímco první nocležníci vypadávali ze stanů teprve v 7:30, o posledních ani nemluvě. A tak se stalo, JAKO OBVYKLE, že než to posnídalo, uklidilo a nabalilo auta bylo už slunko vysoko a smutná hora zela prázdnotou. Lehce před obědem jsme se skoro všichni (Šimon měl nemocné auto tak se dal k domovu předčasně) doplazili na Vahošovo oblíbenou lokalitu Jančekova skála, což byla pro většinu objevitelská mise. Hodnotím tu horu (až na ten kopcovitý přístup) nadmíru pozitivně. Cesty kolem 30m, velmi barevné – kouty, spáry, stěny ukloněné i převislé, všechno tam je. Z toho mála co jsem lezl mi přijde, že více než hrubá síla tady vítězí technika a schopnost správně to přečíst. Orientace hory je taky bezvadně vymyšlená – podle vkusu každého soudruha najdou se cesty ve stínu i na slunku. Jištění předpisové, matroš andezit jako na Vtáčníku. Obtížnost je velmi přísná, ale nás to nepřekvapilo, Slováci jsou drsňáci to se ví. Pobíhali jsme tam do 16:00, kolem 19:40 jsme už doma zalívali kvítka. Akce skončila velkým úspěchem, lidských ani materiálových ztrát nebylo.
Nejvyšší poděkování patří náčelníkovi, bo to dobře zařídil!!!
Konec hlášení v českém jazyce, s diakritikou, JB.
(po rozkliknutí obrázku se objeví komentář. Fotky se otevírají korektně jen v PC/NTB. Galerie Envira, kterou využíváme ve free verzi, otevírání obrázků v mobilu/tabletu podporuje omezeně 🙁 )
Vzorně zorganizoval hlavní pískomil Pavlos. Parádní spaní v chalupě “U tří soviček” v Jetřichovicích (s bezvadnou zahradou, venkovním posezením a baseinem jako bonus). Počasí na draka – nejdříve pekelné vedro, posléze pravidelný noční děšť, který se občas objevil i ve dne, takže se to lezení zvrhlo v turistiku až tak, že to většině lezlo krkem. Něco málo se nicméně vylezlo, ale doba je zlá, fotografové se vypařili takže důkazů je pramálo.
Nicméně, sociální aspekt akce byl naplněn! Potkali jsme se i s činovníky, které běžně nevídáme, denní kooperace v chalupě ověřila schopnost spolupracovat, večerní klábosení proběhlo. Nakonec nás bylo dost i na to abychom unesli břímě lezeckého půstu, kterému jsme byli vystaveni z důvodu mizerného počasí.
Obrázky v galerii jsou záměrně pospřeházené. Svět je chaos, takže to tady nebudeme napravovat.
Komu se to nelíbí, ať …………. nebo zašle své fotky aby se dílo stalo hodnotnějším (do kompilace přispěli jen 4 plantážníci).
(fotky se otevírají korektně jen v PC/NTB. Galerie Envira, kterou využíváme ve free verzi, otevírání obrázků v mobilu/tabletu podporuje omezeně 🙁 )
že nevíte co jsou “hliněné hory”? CVOK aby se v tom vyznal.
Ale popořádku, “hliněné hory” najdete kousek nad Prahou, jedná se o pískovcovou oblast zvanou Kokořínsko anebo Dubské Švýcarsko. Slovy klasika Tatuše: “Kokořínsko je úžasné a kouzelné – když tam nemusíte lízt” aneb skály ukryté pod poli s kukuřicí :).
CVOK je Tatušem pořádaná akce “Cyklistický Výlet Oblastmi Kokořínska”. V čem tato taškařice spočívá? V časovém limitu objet na kole lezeckými oblasti, zde vylézt na předem vylosované věže, dojet zpět do cíle v časovém limitu (8:00-20:00, později s penalizací) a pokusit se získat alespoň 10 bodů za vylezené věže. (soutěžní věže jsou bodově ohodnoceny). K orientaci v terénu je povolena pouze tištěná mapa a horolezecký průvodce, žádné moderní technologie nejsou tolerovány. Komu se vysněných 10 bodů podaří získat, je oceněn diplomem a po celý rok smí používat titul CVOK.
O akci jsem delší dobu věděl, ale až na popud Bina, že pojede taky, jeho vyprávění z již absolvovaných ročníků, jsem se domluvil s Krtkem a na CVOKa jsme se přihlásili. První termín byl odložen kvůli nepřízni počasí, ale v náhradním termínu počasí přálo. Den D byl 13. duben. JEDEME, hurá!
Ve velkém předstihu ve čtvrtek před akcí kupuji mapu Kokořínska v rozlišení 1:40 000, jinou jsem nesehnal. Naštěstí mám nové horolezecké průvodce zde. Balím par smyc, presek, Krtek bere poloviční lano, připravit kolo, promazat – nejde mi sundat pedál ve kterém povážlivě skřípe 🙂 a v pátek trádá z Ostravy za Krtkem do Olomouce a pak po dálnici na sraz v hospůdce “Na Dobřeni”. Hospoda Dobřeň (Hospoda) • Mapy.cz.
Cestou si povídáme, Krtek pije pívo, cesta odsejpá, po dálnici přes Prahu, sjedeme u Mělníka a za cca 3,5 hodiny z Ostravy jsme na místě. Na parkále před hospůdkou stojí již dost aut s potenciálními CVOKy. Každopádně jsme účastníci, co přijeli z nejvzdálenějšího kouta republiky :). Nikdy jsme zde nebyli, tak si akci aspoň pěkně užijeme. Letošní ročník je spárový, takže o to to bude větší sranda. No a jen na okraj, Bin nepřijel :).
Hospůdka je krásné roubené stavení se super atmosférou a příjemným personálem. Zdravím se s pár známými z písků, obsadíme neobsazený stůl, teď již oba popíjíme pívo, dáme véču a je nám fajn. Čekáme na losování soutěžních věží, které začne kolem 21 hodiny. V každé oblasti (celkem je jich 30) je losem určena jedna soutěžní, místo si značíme do naší přesné mapy a připravujeme strategii. Pivek už je dost, tak jediné co jsme vymysleli, je jít spát a ráno se uvidí :-).
Spíme před autem na parkovišti u hospůdky, jako všichni ostatní. Start je v 8:00. Ráno to vypadá na parkovišti jako v úle, soutěžilo 16 dvojic, dokonce i čistě dívčí dvojky. U snídaně se rozhodujeme, jak pojedeme, strategie je jasná, ujet na bajku do 50 kiláků a pokusit se získat CVOKa!!!
Před 8 hodinou společné foto a v 8:00 hromadný start! Peloton se nám vzdaluje a my míříme z Dobřeně na sever směr skály u Vlkova, jedeme v pelotonu, stejný nápad má více účastníků, měníme plán a jedeme dále na skály u Blateček vež Sněhurka – Z. spára IV (1b). Věž nacházíme rychle, jsme druzí (hore zdar je fuč), chvíli čekáme, cestu vymlaskneme a rychle dále. Vybíráme skály u Tubože vež Druhá věžička – Cvičná spára V (1b). Opět nacházíme napoprvé, u věže jsme první a jako bombónek máme Hore zdar! Postupně se trousí další dvojky, které Krtek vystraší ušlápnutím solidního “kamínku”. Slaníme a míříme dále, čas dobrý, s lezením se nepáráme, jestli to tak půjde dále, CVOK je náš jak nic :).
Pokračujeme na nedaleké Skály v Planém dole vež Tyran – Tyranie VII (1,5b). Bohužel zde nastalo první logistické selhání, Tyrana hledáme více jak 2 hodiny z toho podstatnou část ve vedlejší rokli. Správně nás navedly kola souputníků volně ložená jinde :). Tyran je svižná žába přes 3K s výlezem do marastu na klíč, prostě klasika na masiv. Jinak Planý důl a zdejší skály stojí za návštěvu. Zpátky ke kolům a hurá do kopce na skály u Vlkova, ano kolem jsme už jeli. Zde se opět ukazuje naše parádní orientace a nedostatečná práce s buzolou a mapou, výsledkem je několik nádherných okruhů kolem kolem skal :). Zkráceně zadupeme další cca 1,5 hodiny než nacházíme a to po sluchu další soutěžní věž Vlčí doupě – Domácí typ V (1b). Okrajová spára s materiálem měkčím než bysme doufali s dolezem do lesa :).
Aby toho nebylo málo, Krtek chytil defekt i přes mlíko v pláštích kolo uchází, oprava jen izolepou, lepení, opravná sada a duše zůstala v Olomouci a tak se vyjížďka prodlužuje opakovaným dofukováním. Stále zastavujeme, hledáme v mapě kde jsme a kam bychom měli jet :). Další volba padla na Skály u Dražejova a Nedvězí vež Slaměnka – Údolní spára V (1b). Tady pokračuje utrpení při hledání této dominanty :). Naštěstí na to nejsme sami, potkáváme kámoše ze Šumperka Michala a Brnkyse. Bloudíme po lesích, otáčíme mapou, hulákáme na lesy a přes údolí se kdosi ozve. Ano věž byla úplně jinde, takže po pěkné procházce a solidní ztrátě času docházíme pod věž. Jsou tam holky a spáru si pochvalují, je převislá, nezajistitelná a jedna z nich dala podlahu. Na druhý pokus už to vyšlo. Čekáme až dolezou kluci, pak dá Krtek jištěné sólo na vrchol, dobírá mě a pěkným pochodem se vracíme ke kolům a “rychle dále” na Skály na Rači vež Trampská stěna – Pomlázka VI (1,5b). Zkušeně to bereme zkratkou a celou oblast, vež nevyjímaje míjíme o údolí a hafo výškových metrů. Podstatnou část “cesty” z mapy snášíme bajky na zádech a přelézáme padlé kmeny. Tady roky nikdo nešel natož nejel :). Dole ve vísce Rač je nám jasné, že CVOK se vzdaluje, průběžně Krtek dofoukává pneu. Ještě dáváme pokus najít soutěžní věž, po chvíli se na to vy…me a valíme zpátky do Dobřeně, je to ještě cca 15 kiláků do kopce. Jedeme po asfaltce, kecáme, stavíme, dofoukáváme a tak pořád dokola. Nakonec dáváme “jedno” před cílem ve Střezivojicích hospůdce Bouda a 19:25 dojíždíme do cíle.
Najeli sme kolem 44 kiláků na kole a pěšky, vylezli 5 věží, získali celkově 5,5 bodů. Letos to sice neCVOKlo, ale příští rok to na CVOKa dotáhneme!!!
na Dobření tam je hej
napětí před losováním věží
kurde, jak to pojedou? 🙂
parkál po ránu před startem
hospůdka na Dobřeni
Sněhurka – Západní spára IV
Druhá věžička – Cvičná spára V
pod nástupem na druhou a HORE ZDAREM
kolo volně ložené
kde jsme? nevíš?
Planý důl
Tyran – Tyranie VII
zpátky od Tyrana ke kolům
Vlčí doupě – Domácí typ V
Slaměnka – Údolní spára V
Slaměnka – Údolní spára V
častá kratochvíle
poslední zastávka před cílem
poslední zastávka před cílem
po dojezdu
finito civil
diplomovaný poloCVOK
Shrnutí akce Tatušem, kromě oficiálních výsledků i pár neoficiálních ocenění:
chlív ročníku: Lomikámen na Svatováclavskou věž u Popelova
krasavice ročníku: Allegro pastorale na Čtvero ročních období
Lezecký maratón 2024 – VI. ročník s podnázvem: “Nie je dôležité vyhrať, ale zvíťaziť sám nad sebou”
Ctít či nectít tradici …
Lezecký maraton 6. dubna 2024, La Skala v Žilině
Letošní Maraton málem nebyl, to když jeden z jeho zakladatelů Petr Č. prohlásil, že už ho organizovat nebude. Nakonec přislíbil pomoc Křiky a ještě přemluvil manželku Zdeničku, s odůvodněním že pěkně píše (rozumějte diplomy). Takže Maraton proběhl za účasti 9 dvojic. Kamarádi pilně trénovali, to jsem si dobře všimla. Nepřekvapilo, že zvítězila dvojice Veronika Jakůbková a Michal Kratochvíl. Výsledky můžete nastudovat z tabulky. Krásně jsme si zalezli, každý co uměl a co mu tělo dovolilo. Bylo i trochu smutku, stačilo přece tak málo, aby umístění dopadlo lépe … jistě, ale soutěž je soutěž a výzva, a také trochu štěstí.
… a co kdybychom to příště udělali jinak, kdybychom změnili…, kdyby … a nápady se začaly rojit z našich hlav a z mobilů. Možná, že příští ročník bude vypadat jinak nebo nebude vůbec, tradice netradice. Změnit přece můžeme všechno. Ovšem pro tuto chvíli jisté je, že jsme báječně ukončili zimní „indoorovou“ sezonu a teď zase do skal. Jaro/léto už je tu!
Milica
Děkuji za účast a krásné výkony. Děkuji všem, kteří přiložili ruku k dílu. Snad mne zase příští rok někdo přemluví, aby se maraton uskutečnil.
Jinak bych nechtěl slevovat z množství cest. Když to zvládli zdravotně a věkově hendikepovaní, tak to musí zvládnout každý. Taky nechci stanovovat výkony na čas. Ztratilo by to tu atmosféru pohody a sounáležitosti a zbyla by z toho jen honička za výkony. Takhle se dá skloubit obojí.
Petr
TAKULKA VÝSLEDKŮ:
(pomocí Ctrl a myši se dá zmenšovat a přepínat mezi listy, aby bylo vše vidět)
Bez nějakého velkého psaní jen uvedu, že jsme vyhmátli nejlepší letošní podmínky. Ranní teplota -11C, přes den spalující slunko, bez mraků a příjemných -5-3C po oba víkendové dny.
Stopy předpisově upravené, sněhu habakuk, (stejně jako lidí) ale paprskové stopy jsou dlouhé, takže se to nebyla žádná trága.
Na chalupě u Honzy se nás nakonec sešlo 9 lyžníků, přičemž jsme ještě ve stopě náhodou potkali na opušťáku Filipa s Maruškou a v neděli doběhl z Ovčárny i Honza Ondruš, takže účast lze označit za slušnou.
Jednou větou – byl to neskutečně vydařený víkend.
(fotky se otevírají korektně jen v PC/NTB. Galerie Envira, kterou využíváme ve free verzi, otevírání obrázků v mobilu/tabletu podporuje omezeně 🙁 )
Dlouho jsme se na ty Dolomity chystali, ale počasí ve čtvrtek rozhodlo, že se jediným horským střediskem se slušným počasím v 1. prázdninovém týdnu stane Labák a tak jsme se přizpůsobili. Je to místo ikonické. Pro kombinované páry lezců/nelezců je to super oblast – hodnotné lezení na každém kroku + na kola a turistiku je tam toho hromada moc (máme prošlapanou hlavně německou část, kdo by chtěl tipy tak se obraťte).
Mimo jiné jsme byli zvědaví i na to, jak to vypadá po požáru, který se tam vloni rozhořel zrovna když jsme přijeli – pro dokreslení jsem vložil i pár obrázků z té doby.
Závěrem – dopadlo to jak nejlépe mohlo. Někteří hodně viseli, jiní to více kombinovali s turistikou a koly, večery naštěstí nebyly dlouhé a rána tak byla celkem v pohodě. Lidských ani materiálních ztrát tentokrát nebylo.
Děkuji všem za exkluzivní dovolenou.
JB, vlastní rukou v českém jazyce.
(fotky se otevírají korektně jen v PC/NTB. Galerie Envira, kterou využíváme ve free verzi, otevírání obrázků v mobilu/tabletu podporuje omezeně 🙁 )
Stránky nejlepšího ostravského horolezeckého oddílu ;-)
![](https://www.ho-start.info/wp-content/uploads/2024/10/P1480751-2500.jpg ""pane, pojďte si hrát" .............. a jedém")
![](https://www.ho-start.info/wp-content/uploads/2024/10/P1480295-2500.jpg "demonstrace pozice "na jelena"")
Načíst dokument znovu 
Otevřít v nové kartě 
![](https://i0.wp.com/www.ho-start.info/wp-content/uploads/2023/07/P1350745-2500-1.jpg?ssl=1 "cestou na podvečerní "ferratu" v Schrammsteine")
![](https://i1.wp.com/www.ho-start.info/wp-content/uploads/2023/07/IMG_20230707_132817585_HDR-2500-1.jpg?ssl=1 ""les" pod Pravčickou bránou")
![](https://i1.wp.com/www.ho-start.info/wp-content/uploads/2023/07/P1360197-2500.jpg?ssl=1 "malá brána ve "Šramech"")
