Pár úvodních slov napsala Milica:

Na začátku byla taková nevinná zábava z konce minulého roku, kdy KAROL a PETR Č. trávili den na stěně a nějak se stalo, že je napadl maraton a kdesi cosi. Pak se dlouho ladila pravidla. Pak nastaly komplikace s termínem, Karol v Himalájích, tady se valily další a další akce … až konečně stanoven 19. listopad, teď nebo nikdy. Tajně jsem přemýšlela, že si v práci vezmu dobrovolně sobotní službu. Ale když se plán začal hroutit pod náporem omluv… rád bych se zúčastnil, ale … A když samotní TVŮRCI=ZAKLADATELÉ byli zákeřně napadeni bacily, slíbila jsem účast, protože jak praví klasik – opravdového gentlemana zajímá jen předem prohraný boj.

Závod nastoupili Radka s Bedřichem, Hanka a Petr Nováčkovi, Honza Vahoš a Petr (neoddílový), Tvůrci=Zakladatelé, Petr+Iva+Katka, Milica a Marek, v poledne se ještě přidaly Hedvika a Šárka. Někteří se poctivě připravovali, studovali cesty a sofistikovaná pravidla, promýšleli taktiku. Já jsem taktiku neměla žádnou, protože při představě, kolik toho vylezu při oddílových čtvrtcích, mi bylo jasné, že 21 CEST JE STRAŠNĚ MOC. A k tomu jako celoživotně PŘÍLEŽITOSTNÝ PRVOLEZEC prostě nemám šanci. Takže moje taktika bylo PŘEŽÍT. Lidí bylo na stěně celý den hodně, dodržet „vůbecnějakoutaktiku“ bylo skoro nemožné. Všichni jsme se snažili co nám síly stačily, ovšem časem se projevil nedostatek lehkých cest, některé byly permanentně obsazeny dětmi, některé zase lezci z Polska.

Pořadí bylo celkem předvídatelné, a kdo se rád hrabe v číslech, směle do výsledkové listiny. Jinak „tiskové středisko“, vytvořené z několika stolů, pracovalo perfektně a taky tam byla spousta dobrůtek na sezobnutí, když jsme měli zrovna svačinku nebo pauzu.

 

 

Teď mažu namožené rameno, v hlavě si všechno znovu promítám a myslím, že nejlepší na tom všem byla atmosféra, kterou jsme společně vytvořili, i když to ještě ráno tak mírumilovně nevypadalo – totiž postupně nás přišli někteří podpořit. Nejprve Káča M. s pozdravy od předsedy (teď už s titanovým kolenem), pak Jana (Vahoš) s krabicí buchet (fakt jednička s hvězdičkou), také Jirka B. a Jirka Š. Po telefonu pozdravoval Pepe, který se vracel z lázní.

No a pro mě vůbec největší vzpruha byla, že všichni čekali, až s Markem doplazím poslední cesty.

Kdo nevěří, ať zkusí … další ročník maratonu vás nemine …

Krásná rozvaha od Karola:

Naviazať sa s parťákom na lano a liezť 400 metrovú stenu v horách je viac než len šport, viac než len číslo obtiažnosti, viac než „olajkované“ fotky na facebooku. Zažiť tento pocit je dôležitejšie než o ňom písať. Niečo podobné sa na umelej stene zažiť nedá, ale naliezť tých 400 metrov v dobrej partii na lane…. to by predsa šlo aj na umelej stene.

Medzi sviatkami v roku 2015 sa s Peťom Čenžákom stretávam v industriálnej dolnej oblasti Vítkovice a len tak medzi rečou prehodím „Tak čo, dáme nejakú horskú líniu?“ Týmto mechanizmom vznikol v hlavách poznačených lezením nápad na prelezenie cca 400 metrov, prelezenie 21 ciest na lezca, 42 ciest na lezeckú dvojku. Človeče, je to je vlastne „Lezecký maratón“.

Tak sme sa stali s Petrom víťazi historicky 0-tého ročníku lezeckého maratónu. Nemali sme žiadnu konkurenciu a to doslovne. Súťažili sme hlavne sami nad sebou… a to sa stalo aj hlavným mottom celej akcie „Nie je dôležité vyhrať, ale zvíťaziť sám nad sebou“. Uvedené motto nie je múdrosť z mojej hlavy, požičal som si ho z 50 kilometrového závodu na bežkách – Biela stopa, ktoré som mal tú česť viackrát absolvovať.

Organizácie prvého ročníku sme sa ujali spoločne s Petrom Čenžákom, ktorý navrhol bodovanie súťaže s presnosťou a precíznosťou stavebného inžiniera. Prvý ročník bol skvelý. Zišla sa tu pohodová partia ľudí, kamarátov. Vďaka za krásne, ručne nakreslené poďakovanie. Vďaka za skvelé buchty. Vďaka za kamarátstvo, ktoré ste vniesli do sveta umelých chytov a syntetických vertikál. Teším sa na vás na ďalšom lezeckom maratóne.

Zdar a silu.      Karol.

Vyhodnocení akce a pár slov na závěr:

Milica s Karolem napsali pěkné články, tak snad jim to moc nepokazím, ale musím přidat hodnocení a bodování do Startéra.

Jsem rád, že se akce líbila a myslím, že se i celkem povedla, až na velké množství lidí od nezbedných dětí až po Poláky. Taky co se dá dělat, když je venku opravdu hnusně.

Hodnocení bude tentokrát velmi jednoduché. Hlavním cílem bylo „uběhnout“ maraton, a to s co nejlepším bodovým ziskem dle stanovených pravidel. Posuzovány jsou lezecké dvojice, bez ohledu na to, kdo byl z dvojice lepší (až na jednoho „půlmaratonce“).

BODOVÁNÍ DO STARTÉRA:

Vůbec nikdo to nečekal, ale zvítězil tým Bedřich s Radkou a mají po 15,5 bodech do Startéra. Trochu napoví fotografie při udělování cen. Radka používala mechanický loket a Bedřich hydraulické prsty. Protesty ostatních závodníků byly však zamítnuty. V pravidlech jsme neměli tyto podpůrné prostředky zakázány.

Na druhém místě skončil věkem nejstarší tým ve složení Hanka a Petr Nováčkovi. Jejich, nejhůře druhé místo, se také předpokládalo, mají po 13,5 bodech. K druhému místu nepotřebovali ani procenta za smíšené družstvo, ani procenta za úctyhodný společný věk 112 let.

Na dalším bodovaném místě do Startéra se s půlmaratonem umístila Katka, která v kategorii „PŮLMARATONU“ skončila na prvním místě v poměrně velké konkurenci a v jednotlivcích pak na pátém místě hned za Hankou Nováčkovou. Má 12 bodů do Startéra.

O třetí místo se v maratonu urputně bojovalo. Šanci měli všichni, ale některé lezecké dvojice vyřadily již před začátkem „objektivní“ okolnosti. Zaslouženě proto třetí místo získali Hollmannovi, to i díky bonusovým procentům, a mají po 10,5 bodech.

Brambora zbyla pro Honzu Vahalíka s Petrem (vypůjčený neoddílový lezec). Na stejném místě by Honza skončil i jako „půlmaratonec“, takže dosažené místo a body jsou přiděleny spravedlivě. O body se nemusí s nikým dělit a získává 9 bodů.

A konečně na krásném pátém místě se umístili organizátoři Karol a já. Jediným naším cílem bylo dokončit maraton a PŘEŽÍT (neboli, buď to dolezu, nebo mne trefí). Taktika „CESTOU NEJMENŠÍHO ODPORU“ se nám nejen vyplatila, ale asi nám zachránila i život a získáváme po 7,5 bodech.

Na krásném předposledním místě skončili největší bojovníci maratonu Milica a Marek, kteří zvolili podobnou taktiku jako my, ale měli to přece jen trochu ztíženější ve výběru cest. Z důvodů „čekaček“ na „lezitelné“ cesty obsazené dětmi a Poláky. Začali lézt jako první a končili jako poslední (jen pro představu začali lézt v 8 a skončili ve 22 hodin; pravda, nějaké to kafíčko taky bylo). U všech účastníků jsou morální vítězové a mají po 5,5 bodech.

Na šťastném sedmém místě skončilo jediné dívčí duo Hedvika a Šárka. Pracovní, rodičovské a jiné povinnosti jim nedovolily lézt celý den. Ve velmi zkráceném čase daly společně 30 cest. Aspoň to zkusily, mají motivaci do příštího roku a dostávají po 3,5 bodech.

Po jednom bodu si zaslouží Káča Macháčková, Jiří Běnek a Jiří Šrámek, kteří nás přišli podpořit a přinesli pozitivní emoce.

Petr