Sluníčkový skialp ve Velké Fatře

Naprostá bomba! Těmito slovy hodnotím letošní skialpový prodloužený víkend od 15. do 17. února. Již v pátek někteří nedočkavci ladili formu na úvodní dvanácti kilometrové procházce s převýšením 750 m, která vedla z parkoviště Hrabovo (Ružomberok) na vrchol Maliné.  Poté jsme dojeli k penzionu Monika ve Vyšné Revúce s úmyslem se ubytovat, avšak narazili jsme na problém – druhá skupina vyrazila na túru i s klíči. Tedy chtě nechtě jsme museli do hospody. Prosím o dodatečnou omluvu u nepřítomných partnerů účastníků – vaše druhé polovičky byly nuceny jít do restauračního zařízení a dát si nějakého toho rumíka, aby přežily chladný zimní večer; v případě Lucky, aby zapila svůj skialpový křest a v případě Martina, aby zapil proradnou pneumatiku, která si během cesty dovolila pšouknout. Na chatě se nás nakonec celkem ubytovalo 17.

Zapíjení v hospodě se vyplatilo. Druhého rána pod vedením Honzy Vahoše nastoupilo 13 skialpových nadšenců směr Ploská – chata pod Borišovom. Před startem si Šárka vzpomněla na svou životní lásku, které omylem přibrala pásy na běžky. Technicky zaměření muži hbitě přispěchali a izolepou pomohli krásce v nesnázích. Mohli jsme započít naši cestu. Lehce jsme se vyšvihli na vrchol Plosky – 1 532 m. Sluníčko svítilo a před námi se rozprostíraly okouzlující výhledy na Malou Fatru, Choč, Nízké a Vysoké Tatry. Ti s orlím zrakem dokonce zřeli v dáli i naši Lysou horu. Po krátké přestávce jsme sňali pásy a jali jsme se sjíždět dolů k chatě Pod Borišovom. Radost z prvních obloučků záhy u některých účastníků vystřídala smrt v očích, jež byla přímo úměrná jejich vnímání strmosti a zledovatění sjížděného svahu. Ještě že jela Ingrid, která dovede povzbudit méně odvážné jedince laskavým, ale rázným povelem.  Úspěšný dojezd jsme zakončili obžerstvením v chatě pod Borišovom. Posilněni, zrelaxováni jsme se vydali na cestu zpět. Tentokrát výstup na Ploskou a znovu nic jednoduchého. Eva, jako správná dívka, se však nenechala zaskočit! Nasadila haršajzny a zmizela v dáli. Srdíčko skialpinistů ožilo při nádherných sjezdech po širokých loukách. Jirka ohromoval svými vykrajovanými elegantními oblouky a Péťa sladěným výrazným outfitem a neodolatelným úsměvem. Celkem jsme překonali 17, 5 km s převýšením 1 139 m. Večer proběhlo nezbytné kolektivní hodnocení dne na dámském pokoji v manželské (nasáčkovalo se nás zde 8) a další přilehlé posteli (zbytek mančaftu).  Čenda trpělivě a odborně ošetřoval dámskému osazenstvu puchýře, odřeniny a otlačeniny. Pozadu nezůstala ani samaritánka Káča, jež nabízela zázračnou propolisovou tinkturu na všechny neduhy.

Na neděli náš vůdce Honza naplánoval kratší jedenácti kilometrovou túru s převýšením 876 m na opačné straně údolí. Vystoupali jsme po bývalé sjezdovce z Nižné Revúce na vrchol Končitá, a pak jsme se mírně zvlněným terénem pohybovali až na Zvolen – 1 402 m. Výhledy na prosluněnou horskou krajinu byly opět boží. Nabití novou energií jsme si užili dlouhý sjezd na parkoviště, kde jsme se rozloučili a vyrazili směr domov.

Závěrem jen pár slov: Skvělé počasí. Okouzlující výhledy. Dřina při výstupu odměněna nádhernými sjezdy.  Bezva lidi. Příště jeďte s námi!

                                                                             Jana Vahaja

Jak Starťáci žili na slunné Sicílii…