Arnův motivační telefonát a bylo rozhodnuto. Pokud počasí dovolí, pojedeme se důstojně rozloučit s oblíbeným tábořištěm v Kaiserbrunnu (Hollentall). Předpověď vypadala slibně a i přes snahu Pavlose změnit předpověď na prodloužený víkend, odjíždíme ve čtvrtek navečer směr Rakousy ve složení Lukáš, Peťa, Pavel.

Volantu se ujal beskydský závodník Arno Šou-macher a tak kilometry pěkně odsýpaly až do Mikulova. Rozkaz zněl jasně, zakoupit v Lídlu koleno, jaké svět neviděl a to i přes mírné obtíže v podobě rozkopané hlavní cesty a následné 5-ti km objížďky.

Noční tábořiště nás přivítalo převážně česky mluvící komunitou rozmístěnou v cca deseti stanech a po krátké „poradě“ zalézáme do spacáku.

Ráno počasí jak z katalogu, ale jak se sluší na konec října, trochu kosa. Volba pro dnešní den padla na cestu Zwidawurzn 7+ (200m, 8 délek) ve stěně Vordere Klobenwand.

Arno hned na začátku dal znát, kdo tady velí a už na sebe cvakal všechen dostupný matroš. Po krátkém lehčím rozlezu, následovala tvrdá realita v podobě omrzlých prstů a hledání řešení přelezu prvního těžkého místa. Po pár hřejivých, bohužel však nepublikovatelných větách, se mu krev opět dostala do „háků“ a dál to byl již koncert v podobě krokové variace Františka Janečka.

Naše úderná skupina čítala dva druholezce, kteří si na záda hodili na pohled malé, ale jak se ukázalo, pro přelézání klíčových pasáží, dosti těžké batůžky.

Tak se místy stávalo, že byl boj o první konec lana bez zátěže na hrbu. Pěkně nám to odsýpalo a za pár hodin jsme seděli na vyhřáté polici na vrcholu.

Sestup byl rychlý, a proto bylo rozhodnuto si konec dne ještě zkrášlit nádhernou 4-délkovou hranou Woachtalkante za 5.

Parádní lezecký počin byl završen „Divotvorným“ hrncem plným proteinů.

Plán na další den, stěna Stadelwand a hvězdičková cesta Schwarzer Bruder 8-/8 (340m). Budíček na šestou, za tmy malá snídaně a hybaj na hodinový příkrý nástup. Čím jsme výš, tím více mrholíL Jakmile vylezem z lesa na suťové pole, je nám jasné, že z lezení asi nic nebude. Vše už bylo pěkně mokré. Alespoň jsme se snažili najít správný nástup do cesty, neboť terén pod stěnou je orientačně velice náročný. S vidinou ustávání nepříjemného mrholení ustupujeme do základního tábora a čekáme ve spacáku, zda se to zlepší. Nakonec se to už nezlepšilo, tak začal večírek dřív než obvykle, jako vždy pod střechou protější stodoly. Definitivní spánek přichází až po urgencích nevrlé slečny  / paní, zda by se to nedalo ztišit alespoň na polovinu….

Nedělní ráno trochu větrno a chladno. Rozhodnuto! Stěna Blechmauer, a sundání pytle z Talwachtera 8 (230m). Navléct na  sebe vše co jde, do baťohu trochu peří a tepla v termosce a už se lano rychle odvíjí. První tři délky utekly ani nevím jak. Pak ale přišlo klíčové místo za poctivých 8. Mezitím, co se Arno trápil na prvním, jsme s Peťou klepali kosu, při sílícím větru, na štandu. Po těžším zabojování nakonec přece jen zaznělo očekávané „ZRUŠ“. To už ale druholezci byli zmrzlí jak hovno a po dosažení štandu společně rozhodnuto nechat pytel ještě chvilku zavěšený.

Podtrženo, sečteno, fajný víkend…..