Pár úvodních slov napsala Milica:

Na začátku byla taková nevinná zábava z konce minulého roku, kdy KAROL a PETR Č. trávili den na stěně a nějak se stalo, že je napadl maraton a kdesi cosi. Pak se dlouho ladila pravidla. Pak nastaly komplikace s termínem, Karol v Himalájích, tady se valily další a další akce … až konečně stanoven 19. listopad, teď nebo nikdy. Tajně jsem přemýšlela, že si v práci vezmu dobrovolně sobotní službu. Ale když se plán začal hroutit pod náporem omluv… rád bych se zúčastnil, ale … A když samotní TVŮRCI=ZAKLADATELÉ byli zákeřně napadeni bacily, slíbila jsem účast, protože jak praví klasik – opravdového gentlemana zajímá jen předem prohraný boj.

Závod nastoupili Radka s Bedřichem, Hanka a Petr Nováčkovi, Honza Vahoš a Petr (neoddílový), Tvůrci=Zakladatelé, Petr+Iva+Katka, Milica a Marek, v poledne se ještě přidaly Hedvika a Šárka. Někteří se poctivě připravovali, studovali cesty a sofistikovaná pravidla, promýšleli taktiku. Já jsem taktiku neměla žádnou, protože při představě, kolik toho vylezu při oddílových čtvrtcích, mi bylo jasné, že 21 CEST JE STRAŠNĚ MOC. A k tomu jako celoživotně PŘÍLEŽITOSTNÝ PRVOLEZEC prostě nemám šanci. Takže moje taktika bylo PŘEŽÍT. Lidí bylo na stěně celý den hodně, dodržet „vůbecnějakoutaktiku“ bylo skoro nemožné. Všichni jsme se snažili co nám síly stačily, ovšem časem se projevil nedostatek lehkých cest, některé byly permanentně obsazeny dětmi, některé zase lezci z Polska.

Pořadí bylo celkem předvídatelné, a kdo se rád hrabe v číslech, směle do výsledkové listiny. Jinak „tiskové středisko“, vytvořené z několika stolů, pracovalo perfektně a taky tam byla spousta dobrůtek na sezobnutí, když jsme měli zrovna svačinku nebo pauzu.

 

 

Teď mažu namožené rameno, v hlavě si všechno znovu promítám a myslím, že nejlepší na tom všem byla atmosféra, kterou jsme společně vytvořili, i když to ještě ráno tak mírumilovně nevypadalo – totiž postupně nás přišli někteří podpořit. Nejprve Káča M. s pozdravy od předsedy (teď už s titanovým kolenem), pak Jana (Vahoš) s krabicí buchet (fakt jednička s hvězdičkou), také Jirka B. a Jirka Š. Po telefonu pozdravoval Pepe, který se vracel z lázní.

No a pro mě vůbec největší vzpruha byla, že všichni čekali, až s Markem doplazím poslední cesty.

Kdo nevěří, ať zkusí … další ročník maratonu vás nemine …

Krásná rozvaha od Karola:

Naviazať sa s parťákom na lano a liezť 400 metrovú stenu v horách je viac než len šport, viac než len číslo obtiažnosti, viac než „olajkované“ fotky na facebooku. Zažiť tento pocit je dôležitejšie než o ňom písať. Niečo podobné sa na umelej stene zažiť nedá, ale naliezť tých 400 metrov v dobrej partii na lane…. to by predsa šlo aj na umelej stene.

Medzi sviatkami v roku 2015 sa s Peťom Čenžákom stretávam v industriálnej dolnej oblasti Vítkovice a len tak medzi rečou prehodím „Tak čo, dáme nejakú horskú líniu?“ Týmto mechanizmom vznikol v hlavách poznačených lezením nápad na prelezenie cca 400 metrov, prelezenie 21 ciest na lezca, 42 ciest na lezeckú dvojku. Človeče, je to je vlastne „Lezecký maratón“.

Tak sme sa stali s Petrom víťazi historicky 0-tého ročníku lezeckého maratónu. Nemali sme žiadnu konkurenciu a to doslovne. Súťažili sme hlavne sami nad sebou… a to sa stalo aj hlavným mottom celej akcie „Nie je dôležité vyhrať, ale zvíťaziť sám nad sebou“. Uvedené motto nie je múdrosť z mojej hlavy, požičal som si ho z 50 kilometrového závodu na bežkách – Biela stopa, ktoré som mal tú česť viackrát absolvovať.

Organizácie prvého ročníku sme sa ujali spoločne s Petrom Čenžákom, ktorý navrhol bodovanie súťaže s presnosťou a precíznosťou stavebného inžiniera. Prvý ročník bol skvelý. Zišla sa tu pohodová partia ľudí, kamarátov. Vďaka za krásne, ručne nakreslené poďakovanie. Vďaka za skvelé buchty. Vďaka za kamarátstvo, ktoré ste vniesli do sveta umelých chytov a syntetických vertikál. Teším sa na vás na ďalšom lezeckom maratóne.

Zdar a silu.      Karol.

Vyhodnocení akce a pár slov na závěr:

Milica s Karolem napsali pěkné články, tak snad jim to moc nepokazím, ale musím přidat hodnocení a bodování do Startéra.

Jsem rád, že se akce líbila a myslím, že se i celkem povedla, až na velké množství lidí od nezbedných dětí až po Poláky. Taky co se dá dělat, když je venku opravdu hnusně.

Hodnocení bude tentokrát velmi jednoduché. Hlavním cílem bylo „uběhnout“ maraton, a to s co nejlepším bodovým ziskem dle stanovených pravidel. Posuzovány jsou lezecké dvojice, bez ohledu na to, kdo byl z dvojice lepší (až na jednoho „půlmaratonce“).

BODOVÁNÍ DO STARTÉRA:

Vůbec nikdo to nečekal, ale zvítězil tým Bedřich s Radkou a mají po 15,5 bodech do Startéra. Trochu napoví fotografie při udělování cen. Radka používala mechanický loket a Bedřich hydraulické prsty. Protesty ostatních závodníků byly však zamítnuty. V pravidlech jsme neměli tyto podpůrné prostředky zakázány.

Na druhém místě skončil věkem nejstarší tým ve složení Hanka a Petr Nováčkovi. Jejich, nejhůře druhé místo, se také předpokládalo, mají po 13,5 bodech. K druhému místu nepotřebovali ani procenta za smíšené družstvo, ani procenta za úctyhodný společný věk 112 let.

Na dalším bodovaném místě do Startéra se s půlmaratonem umístila Katka, která v kategorii „PŮLMARATONU“ skončila na prvním místě v poměrně velké konkurenci a v jednotlivcích pak na pátém místě hned za Hankou Nováčkovou. Má 12 bodů do Startéra.

O třetí místo se v maratonu urputně bojovalo. Šanci měli všichni, ale některé lezecké dvojice vyřadily již před začátkem „objektivní“ okolnosti. Zaslouženě proto třetí místo získali Hollmannovi, to i díky bonusovým procentům, a mají po 10,5 bodech.

Brambora zbyla pro Honzu Vahalíka s Petrem (vypůjčený neoddílový lezec). Na stejném místě by Honza skončil i jako „půlmaratonec“, takže dosažené místo a body jsou přiděleny spravedlivě. O body se nemusí s nikým dělit a získává 9 bodů.

A konečně na krásném pátém místě se umístili organizátoři Karol a já. Jediným naším cílem bylo dokončit maraton a PŘEŽÍT (neboli, buď to dolezu, nebo mne trefí). Taktika „CESTOU NEJMENŠÍHO ODPORU“ se nám nejen vyplatila, ale asi nám zachránila i život a získáváme po 7,5 bodech.

Na krásném předposledním místě skončili největší bojovníci maratonu Milica a Marek, kteří zvolili podobnou taktiku jako my, ale měli to přece jen trochu ztíženější ve výběru cest. Z důvodů „čekaček“ na „lezitelné“ cesty obsazené dětmi a Poláky. Začali lézt jako první a končili jako poslední (jen pro představu začali lézt v 8 a skončili ve 22 hodin; pravda, nějaké to kafíčko taky bylo). U všech účastníků jsou morální vítězové a mají po 5,5 bodech.

Na šťastném sedmém místě skončilo jediné dívčí duo Hedvika a Šárka. Pracovní, rodičovské a jiné povinnosti jim nedovolily lézt celý den. Ve velmi zkráceném čase daly společně 30 cest. Aspoň to zkusily, mají motivaci do příštího roku a dostávají po 3,5 bodech.

Po jednom bodu si zaslouží Káča Macháčková, Jiří Běnek a Jiří Šrámek, kteří nás přišli podpořit a přinesli pozitivní emoce.

Petr

Malé karpaty 23. – 28. září 2016

Pátek 23. září

Večer sraz v Kuchyni, přesněji v malém, útulném kempíku „Karpaty“ v obci Kuchyňa. Přijeli Honza Vahoš s Michalem Zezulákem a Markem, Lucka s Pavlosem, Filip od Marušky, ale bez Marušky, která doma překonávala nachlazení. Také dorazila Věrka s Pavlem z Chvaletic a Čenžáci. Nic zásadního se ještě nedělo, když nepočítám ochutnávání přivezených vzorků dlouho do noci. A ještě incident s liškou, ta potvůrka vytáhla Věrce ze stanu cestovní „ledničku“ a pochutnala si na parmazánu. Prostě gurmán.

Sobota 24. září

Po nočním „moderním pětiboji“ usedali řidiči s obavami za volant, aby dojeli bez úhony do nedalekého Plaveckého Podhradia. Začali jsme v oblasti Blázon pod zříceninou Plaveckého hradu. Cest bylo dost pro všechny, lehčí i těžké, stačilo si vybrat, vybalit nádobíčko a pustit se do díla. Hezky jsme si tam „vyšívali“, krok za krokem, a všem to šlo krásně, někomu možná trochu líp, zvláště Filip se na skále vyjímal moc dobře.

Na závěr jsme se ještě vydrápali na zříceninu Plaveckého hradu a byli jsme odměněni rozhledem do všech stran zdejšího kraje.

Večer oheň. Špekáčky. Pivo, víno, i něco tvrdšího, zkrátka kdo co měl… protože Marek měl narozeniny.

Neděle 25. září

Oblast Kršlenica. Vlevo dole sektor Pes Filipes a vpravo nahoře sektor Hrad.

Z Plaveckého Mikuláše vzhůru do kopce Kršlenica, sektor Hrad. Nevelký počet cest, ale krásné a vydatné, trochu pískařské. Vydrželi jsme tam do pozdního odpoledne. Ze skály úchvatný pohled zpět ke „včerejšímu“ Plaveckému hradu. Pak jsme se postupně loučili, všichni se rozjížděli za pondělím a prací.

Zůstalo jen kvarteto Věrka, Pavel, Petr a Milica.

Pondělí 26. září

Zkoušíme najít novou oblast Medené Hámre (za vesnicí Borinka). Je to obrovský, opuštěný lom, kde vznikají cesty v několika sektorech. Ty nejvyšší mají až 65 metrů. Zdejší pětky či čtverky (jak je popisoval místní borec) byly docela výživné. Určitě nejhezčí je cesta „Temný hvozd“, zamyslel se mládenec. V průvodci stálo 7-. Tak jo, dnes máme rest day, že? Tři „pětky“ k odpočinku stačí.

Úterý 27. září

Vyrážíme na Pajštún (přístup opět z Borinky). Pajštún je zřícenina hradu, stojí na skále, kde je vytyčeno kolem stovky cest. Dlouho jsme váhali, jestli to vůbec bude stát za to (z parkoviště 40 minut do pořádného kopce). Všichni znalí říkali, „no ono je to dost oklouzané, nejezděte tam … ale zase je to kolébka slovenského volného lezení, tak to tam jeďte“ … musím ironicky poznamenat, že dotyční lezci asi nikdy nebyli ve Sloupu na Hřebenáči, cha…. Místo nás ale uchvátilo – rozhled z hradu do kraje, cesty od lehkých po těžké, pevný vápenec, dost prostoru kolem skal. A pořád máte nad sebou hrad.

Ale bacha na turisty, prý rádi shazují z hradeb cihly a kameny.

Středa 28. září

Balíme, v kempu jsme tou dobou byli už úplně sami. Na cestě domů se zastavujeme na Kršlenici, tentokrát v sektoru Pes Filipes. Něco zkoušíme, ale sektor Hrad je určitě zajímavější, tady je to dost zarostlé, špatně se jistí, zkrátka nekultivované.

 

Pro tuto část Slovenska vyšel průvodce cest „Záhorie“. Objednali jsme, ale trochu se zdržel cestou.

Samozřejmě, že po návratu domů je ve schránce lístek, že zásilka leží na poště.

Současně v těchto dnech vychází další průvodce, který navazuje na Záhorie, obsáhne oblasti kolem Bratislavy. Obzory se rozšiřují!

text Milica

Milica to pěkně shrnula, tak ještě pár postřehů a závěrečné bodování.

Musím říci, že lezení v Malých Karpatech mne opět nezklamalo a určitě se tam ještě vrátíme. Místní borci nám opět doporučili další oblasti, které se čistí a přejišťují a má vyjít nový průvodce se skálami kolem Bratislavy.

Přemýšlel jsem jak pojmout letošní bodování do „Startéra“.

Nechci to hodnotit jen podle přelezených cest. Věrka s Pavlem nejsou členy oddílu, tak to budu mít jednodušší.

Takže bodování:

Ať chci nebo nechci, tak přece jen musím dát nejvíce bodů Filipovi. Lezl jako gravitace zbavený a koupil mi pivo – 16 bodů.

Druhé místo má Marek. Měl narozeniny a je s ním pohoda. Dal i několik „onsajdů“ – 15 bodů.

Na třetí místo si dovoluji dát sám sebe. Přelezl jsem nejvíce cest, navštívil 4 oblasti a 5 sektorů (z toho v rámci průzkumu 3 nové oblasti). Takže 14 bodů.

Čtvrté místo si zaslouží Milica, která to se mnou všechno absolvovala – 13 bodů.

Lucka, Pavlos, Michal a Honza lezli jako o dušu dle svých možností a schopností, tak mají po 10,5 bodech.

Foto: Petr, Honza a Věrka.

Petr