Návrat do teritoria Javorového vrhu v Beskydech byl dle mého soudu po čertech dobrý nápad. Už jsem o tom psal v pozvánce na SKIALPCROS, že Lysá hora je prostě v posledních letech až nelidsky přeplněna.

Na Javorovém taky Richard Hess dvakrát vyhrál v tomto báječném oddílovém závodě, který nevymyslel nikdo jiný než Jura Skoba Matuszek. Je to skoro jako včera a dobře si na to vzpomínám jak jsme po druhém vítězství Richarda a po konečném vyhlášení nakonec všichni sjížděli Javorový. Panečku tenkrát festovně zasypaný sněhem v parádní bukovině dolů 🙂 a pak .. pár dní na to Richard nešťastně zemřel pod lavinou na Smrku. Moc nám Ríšo pořád chybíš.

Teď mi bliká kurzor na klávesnici a Já nevím co dál psát. Tak nějak to nejde. Naštěstí moje závodnická povaha nutí mozek pokračovat dál. Tentokráte prsty klepou do klávesnice a myšlenka je pořád stejná jako v závodě: Přece to teď nezabalíš 🙂

Tak tedy jsme znova v závodě na Javorovém. Tedy večer před ním,. Volá mi Radka Radvika Fukalová jestli jedu, jasně že JÓ. Jestli půjdu na skialpech až nahoru. To teda NE. Pak volá Lukáš Arno Klimánek jestli jedu. Odpověď stejná. Doma beru takřka celou rodinu a ráno vyrážíme.

Děti se těší na archaickou lanovku ale v reálu zírají dost nevěřícně. Slyším slova: Ty vogo Mami. Mají kapek strach. Stařičká lanovka skřípe ale veze nás nahoru. Mám obavy. Je vidět, že sněhu není moc.

Sláva jsme na vršku a bílá hmota je tu taky 🙂 Na chatě nás už čekají Skoba, Renek, Bax, Mára, Marky, Rora, Lišák. Naše dvě děti a kamarádka Martina jdou jezdit na prknech na červenou sjezdovku. Já, Hanka a Lukáš se zapisujeme do prezentačky a pozorně posloucháme Skobičův osobitý výklad tratě.

Startér Mára a časomíra Marky dávají povel ke startu. A už se jede. Na úvod hned sjezd dolů. Léta neupravovanou černou sjezdovkou. Tady se bez nadsázky dělí zrno od plev. Nejsem sám kdo tento zákeřný úsek sjede jen s nechtěnou pomocí několika kotrmelců 🙂 Rora mi dvakrát zkříží trať. Všichni bojujeme jak se dá. Závod je závod a věř nebo ne nikdo nikoho nešetří. Zde kamarádství už však s nadsázkou vzalo za své 🙂

Než se dostanu dolů na vrstevnici jsem beznadějně poslední. Pak doleva cca 200 m směrem k červené sjezdovce. Bruslím. Daří se mi dojet Skobu, který bruslí na volných patkách 🙂 kdo neviděl neuvěří, no mazec 🙂 Pod červenou sjezdovkou se sjedeme všichni. Avšak někdo už má pásy nalepeny a uhání vpřed dále po modré značce směr vysílač. Čeká nás dlouhá to štreka. Než nalepím pásy jsem opět poslední. Všechno z rozvahou, Taky je nutné vyklepat bobky z kalhot po tom šíleném sjezdu. Tady po uklidnění ale začíná má chvíle. Beru hůlky do pazur. Zacvakávám body do vázání a krutě začínám týrat své tělo. Ó bože jaká to slast 🙂 vrstevnice je dlouhá to víme ale že tam lesáci naskládali přes celou šířku cesty tři obrovské hromady vytěženého a zpracovaného dřeva to by tušil málokdo 🙂 Snad jen Skoba neb se všude podepisuje See you in hell 🙂 Lépe by to však nikdo pro náš závod nevymyslel. Něco se dá přeskákat s lyžema na nohou něco musíš přelézt s skijema v rukách. Prostě kros jako bič 🙂

Za překážkami předbíhám Roru, vidím Renka a to je moc dobrá motivace. Už funím jak lokomotiva. Pot zze mně stříká i v jen lehounce pod nulou. Haleluja Renek je předběhnut. Usměje se a přeje štěstí. Za chvíli ještě spolu potkáváme asi dvě skupinky turistů, kteří na nás koukají jako na blázny. V jedné této společnosti je moc hezká slečna. Zatnu svaly, schovám břich a snažím se na ni usmát. Opětovaným pohledem je mi tvář plná nechuti. Herdek neutřel jsem si snopel a sliny co mi visí zpod nosu a huby 🙂

Ale závod je závod. Valím dál. A vidím Lišáka, bravurního sjezdaře. A znova je tu motivace. Plán je jasný do zatáčky ho předejít. A daří se 🙂 Ta zrzavá potvora mě ještě mile hecuje, nevím přesně ale něco ve stylu: Kam ten spěch Pane 🙂 Prostě kámoš jak má být 🙂 Za zatáčkou vidím Hanku a pár metrů před ní Skobu. Jsem rozjetý jak parniválec. Avšak doběhnout se mi je skoro nepodaří. Jsem u vysílače u chaty, tj, polovina trati a konec prvního okruhu. Zakyselený jsem v této chvíli hodně moc, sundávám bundu, rukavice, sundávám pásy, šup s nimi pod triko na břicho a honem do druhého kola.

Tak půlku máme za sebou. Vrhám se znovu po hlavě (čti jak jinak) do sjezdu černé sjezdovky. Ve třetině natáhl hodný Bax slanění. Směje se radostí a táže, že prý kde jsem tak dlouho 🙂 Lump jeden 🙂 U lana už jsou tři Arno, Skoba i Hanka.

S vercajkem jsem si vždycky rozuměl a tak když jedu po laně dolů Arno už sice šlape vedle na pásech nahoru ale Skoba i Hanka lehounce zašmodrchávají. Cestou zpět nahoru jsme na tom všichni stejně. Skoba však volí taktiku jít nahoru s lyžemi na batohu. I když to tak nevypadá boří se hodně. Tím ho předbíhám na pásech. Jak se později dozvím, zde se pro něho lámal chleba a dostal se tak na druhé místo mezi holkama.

Valím zpátky nahoru až k chatě obíhám rozcestník a rychle na vršek červené sjezdovky. Zde se pojede dolů a bude utíkat nahoru :-))). Sundávám pásy. Moje hlava je pod čepicí úplně uvařená. Nohy se třesou, udělám dřep pro zklidnění. Dohání mne Hanka a pak taky Skoba. Herdek, to nebude vůbec v klidu 🙂 Sundávají pásy, to však už zaujímám sjezdařskou pozici a jedu kalupem červenou sjezdovkou dolů. Zastavuje mne až vrstevnice pod ní. Sláva jsem dole. Nasazuji pásy, Arno už tou dobou šlape na pásech nahoru. Skoro jen pár metrů přede mnou 🙂 Cvakám se do lyží když Hanka se Skobou dojíždí. Skoba cosi mručí, že už je rozhodnuto.

Né tak pro mne. Do útoku se vydávám stíhat Arna. Krutě dávám co to dá. Stoupám červenou sjezdovku nahoru. Po pár metrech však zjišťuji, že se mi nedaří jeho náskok odhaduji cca 150 m vůbec snižovat. Co čert nechtěl nakonec ztrácím i tolik důležitý vizuální kontakt, mizí mi v mlze. Pod sebou vidím stoupat Hanku a kousek za ní i Skobu. Ještě jsem se však hodně musel kousnout abych odrazil i jejich útoky. Ve stoupání zaregistruji tři letící šípy směrem dolů Lišák, Renek, Rora.

V půlce stoupání červené sjezdovky mne povzbuzují děti a naše kamarádka Martina. Nezmohu se však na nějaká kloudná slova. Slyším jen svoji dcerku Markétku: „ Tati ten kluk před Tebou je asi už daleko ale makej protože Mamka je už kousek za Tebou :-)“

Jsem konečně nahoře, shazuji lyže, cíl je totiž až v chatě. Těch pár schodů do chaty beru po dvou 🙂 tedy do první podesty pak se chytám zábradlí a dolezu to v klidu po jednom schodu.

Tady mi Mára tiskne stopky a mne Marky zapisuje do konečného pořadí. Pro jistotu očima přelétnu kdo už je tady. Radka, která bohužel nestihla start 🙂 a Arno, který už herdek ucucává první zasloužený mok :-), Kdo umí ten umí. Gratulace . Pak jdu ven na vzduch, dokoukat souboje o další místa.

Zdá se, že všechno do sebe tak trochu zapadá tak jak jsem tušil něco málo o tomto oddílovém závodě:

„Příznivci prašanu a širokých prken s pásy. Přijďte si protáhnout kostru s kamarády v pohodovém tempu“.

Je to tak. To mohu potvrdit. Bylo to moc fajn. Dávejte krutě a mějte se hezky. Dejv

Výsledková listina Muži

Výsledková listina Ženy