Přestože to bylo na ručník, nějakým kouzlem se to podařilo uklohnit a nakonec jsme všichni mlaskali. Vezmu to od začátku, abych vylíčil ten očistec, kterým Vahošek prošel abychom se mohli klouzat.

Dva měsíce dopředu Honza objednal ubytko ve Vyšných Revúcach neb jsme se chtěli vrátit v čase a zopakovat úspěšné procházkové ročníky ve Velké Fatře. Trpělivě jsme vyčkávali až do posledního týdne zda po 1,5 měsíci sněhového půstu něco na Fatře nesypne (sněhu nebylo ani na koulování), ale nesyplo tak bylo rozhodnuto obětovat zálohu a hledat něco kolem Liptovského Mikuláše s vidinou zasněžených severních svahů Roháčů. Náhradní ubytko bylo nalezeno, zaplaceno a za 3 dny odřeknuto neb tam prý bouchnul kotel (klasická výmluva, … taky mohla prasknout voda).  Tzn. ve středu Honza hledal ubytko další, což je pro takovou bandu jaká nás byla náročný logistický oříšek, navíc okořeněný legračním rozpočtem, do kterého se musel, i v kontextu nesrovnatelně atraktivnější lokality, vejít!  Jisto jistě při nás stál ten týden samotný skialpový Bůh Moher možná i jeho pobočník Syntetik a na poslední chvíli nám nasvítil apartmány Smrečie – kousek od Liptovské Mary, takže jsme to měli na ½ cesty mezi Roháčema a Chopkem.

Bo počasí, tak už v pátek (21.2.25) kolem deváté někteří hladili pásy a následně šoupali „spálenou“ sjezdovku aby okusili severo-roháčský sníh. Pro pořádek je třeba podotknout, že letošní zima byla nejhorší jakou pamatuju, v únoru bylo sněhu tak málo, že se v celé severní části Roháčů dalo lyžovat jen ve Spálené dolině a to ještě za využití vysněžené sjezdovky. Pro úplnost ještě sumarizaci – skialpovou posádku letos tvořilo 15 lyžníků z toho 6 přespolních.

Dále jen telegraficky, protože vše podstatné je v komentované obrazové příloze. Pátek = vyšmatlání sjezdovky, dále pak Malý Salatín ////// Sobota = štředisko Jasná – po sjezdovkách na Chopok, traverzem na Děreše a zpět ////// Neděle = pomohli jsme si lanovkou ve Spálené dolině a pokračovali na Brestovou (Honzovo skupina se klouzala pod Salatínem).

Ještě zde připojím velké poděkování mých opavských kamarádů, kteří se akce zúčastnili a na revanč nás zvou na Slezskou Hartu, kde můžeme okusit sílu větru na mořském katamaranu.

Mě tak napadá, že celá tato akce byla právě tou výjimkou, která potvrzuje letité pravidlo, že z hovna bič neupleteš a když upleteš tak nezapráskáš. Honza to nějak upletl, práskali jsme všichni  a poměrně hlasitě 😊

JB, v českém jazyce s diakritikou.

Po rozkliknutí se objeví komentář. Fotky se otevírají korektně jen v PC/NTB. Galerie Envira, kterou využíváme ve free verzi, otevírání obrázků v mobilu / tabletu podporuje omezeně, čehož výsledkem je, že je tam prd vidět 🙁 )