Dobré to bylo a to jakože dost!

Účast byla hojná, počasí vyšlo, cesty dokonalé. V sobotu jsme utvořili dvě útočná družstva, kdy se jedno připékalo na Vtáčníku (jašterice) a druhé promrzalo na Salamandře (medvedě). K průniku došlo až v Pacho kempu, kde se toho ovšem moc nestihlo neb jsme šplhali až do setmění a tak povídání zachraňovala vyhřátá hospoda finišující ve 22:00.

Ráno bylo těžké! V pěkných 4C jsem se vyspinkal do růžova a byl hotový už ve 4:30, zatímco první nocležníci vypadávali ze stanů teprve v 7:30, o posledních ani nemluvě. A tak se stalo, JAKO OBVYKLE, že než to posnídalo, uklidilo a nabalilo auta bylo už slunko vysoko a smutná hora zela prázdnotou. Lehce před obědem jsme se skoro všichni (Šimon měl nemocné auto tak se dal k domovu předčasně) doplazili na Vahošovo oblíbenou lokalitu Jančekova skála, což byla pro většinu objevitelská mise. Hodnotím tu horu (až na ten kopcovitý přístup) nadmíru pozitivně. Cesty kolem 30m, velmi barevné – kouty, spáry, stěny ukloněné i převislé, všechno tam je. Z toho mála co jsem lezl mi přijde, že více než hrubá síla tady vítězí technika a schopnost správně to přečíst. Orientace hory je taky bezvadně vymyšlená – podle vkusu každého soudruha najdou se cesty ve stínu i na slunku. Jištění předpisové, matroš andezit jako na Vtáčníku. Obtížnost je velmi přísná, ale nás to nepřekvapilo, Slováci jsou drsňáci to se ví. Pobíhali jsme tam do 16:00, kolem 19:40 jsme už doma zalívali kvítka. Akce skončila velkým úspěchem, lidských ani materiálových ztrát nebylo.

Nejvyšší poděkování patří náčelníkovi, bo to dobře zařídil!!!

Konec hlášení v českém jazyce, s diakritikou, JB.

(po rozkliknutí obrázku se objeví komentář. Fotky se otevírají korektně jen v PC/NTB. Galerie Envira, kterou využíváme ve free verzi, otevírání obrázků v mobilu/tabletu podporuje omezeně 🙁 )