Tak jsme se po roce opět vypravili na Zamkovského chatu, trochu „pošimrat“ cepíny nebo „ohoblovat“ lyže, tentokrát v sestavě … (píšu abecedně, aby se nikdo nehádal)

Adam V., Čenžáci, Dominik K., Ďásci (Jana, Sára, Ďas), Honza V., Luděk M., Marek B., Marek S., Martin B., Pavel K., Radka F., Šimon S., v pátek večer dorazil Petr „Kapušák“ K. Obsazení se do odjezdu měnilo, počasí rovněž a plány, no … plány jakbysmet.

Nejlíp dopadli skialpinisté, trocha sněhu se vždycky našla, ledolezci na tom byli díky teplému počasí trochu hůř – Zahrádky nic, Zákruta nic, Uhelné prázdniny taky nic, Veverčák se začal rozpadat. Jisté možnosti skýtaly ledy kolem Královského žlabu (směr Velká Studená dolina) a Cyklistický (v Malé Studené). Úderná čtyřka (Vahoš, Radka, Marek a Dominik) vyrazila ve čtvrtek směrem k Teryně, aby vyzkoušela alespoň Cyklistický led, což se tak úplně nepodařilo. Ze žlabu Stredohrotu sjela lavina a suverénně v síle několika vagonů mokrého sněhu prohučela přes ledopád … a veškerý morál, odhodlání i nadšení byly fuč. A tak se lezení po zbytek pobytu změnilo na turistiku (s obvyklými cíli jako Teryna, Zbojanda, Skalnaté, Rainerka a tak nějak) a noční můry co by se stalo, kdyby …

A proč chvála pomalosti? … no protože, Čenžáci vyšli z chatyjako poslední, všechno to viděli z chodníku a v údivu a hrůze se nemohli dopočítat čtyř kamarádů.

Takže letošní zimní Tatry zůstanou spojeny s ukázkovým parakotoulem, kterým Předseda vyskočil z řítící se laviny (ještě, že má tem parašutistický výcvik).

Ale jinak dobrý!

Milica a Petr