Tak se to blbě sešlo, že mě pohotovost nepustila do francouzského Ailefroide, ale náhoda tomu chtěla a mě pod svá křídla na týden vzali Machové. Protáhli mě Prachovem + jsme to prokládali kololovýletama (Jizerky + Český ráj) a bylo to dost dobré! Jelikož bych si některé cesty v budoucnu rád zopakoval a ne všechno si budu pamatovat, prsknu sem nějaké obrázky, info o možném dojištění + subjektivní postřehy prostého skalkaře, které jsem u lezených cest nasbíral, což může být inspirací i pro někoho dalšího.

Jak všichni víme, český písek to je koktejl kulatých chytů, dobrodružství a strachu. V mládí mě písky jenom drobně olízly, neumím se tam hodnotně zajistit a v podstatě tam nemám co dělat. Jediné, co mě drželo nad vodou, byla skutečnost, že mi brácha nadělil k půlstoletí kompletní sadu ufounů. A ti mě zachránili. Přestože i s ufounama bylo třeba cesty pečlivě plánovat, tak už bylo snašší přesvědčit hlavu a nastoupit. Jak jsem neměl rád spáry, tak mi nyní každá jedna dělala velkou radost, protože ufouni je milujou. Díky těmto mašinkám jsem si v Prachově za ten týden přivykl až tak, že nad stresem začala pomalu převažovat radost a začal jsem více vnímat tu krásu kolem sebe (to, že pocity z lezení na písku jsou mnohem intenzivnější než na sportovkách se rozumí samo sebou). Prachov, jak ho nazval Mach spíše Prachůvek, jsem znal jen jako šlapka a byl pro mě krásným, ale jen dalším skalním městem v řadě. Po tom týdnu mi vlezl pod kůži a mám ho rád úplně jinak. Už je to kámoš (i když pořád ho vnímám se stejným respektem) 🙂 .

Děkuji Machům za parádní týden. Zázemí dobré, počasí dobré, kolo dobré, povídací večery dobré…, jen to dřevo by příště už mohli mít složené 😊.

JB, vlastní rukou v českém jazyce (kdo najdete nějakou nepřesnost, chybu, tak se ozvěte, opravím).

 

Pozn.:

• Nobelovů cenu tomu človekovi, který vynalezl a vyrábí ufouny.
• Maši mají na letišti v Jičíně kamaráda. Kdyby někdo zatoužil vidět Český ráj z výšky větší než malé, tak přikládám motivační obrázky z Machova letu.
• Pokud by se někdo chystal na písky, klidně se ozvěte, ufouni potřebují také trénovat.

• Photo by Mach, JB, Kača

xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx

Pondělí

• Kočičí Jehla – Východní cesta V – pěkná rozlezová cesta, zákeřnosti nemaje.

• Rektorka – Čihulový sokolíky VIIc – 1. kruh je v cca 10m za poměrně těžkým traverzovým krokem (pro mě klíčové místo v cca 8,5m), který bych bez jištění nedělal (šahlo 8m). Samotné sokolíky už mi přišly v pohodě, jištění ve spáře dobrýma ufounama.

• Prachovská Jehla – Jihovýchodní cesta VII – dlouhý traverz doprava lehkým terénem až do kouta lze slušně dojistit, ovšem za cenu většího tření. Mezi věžemi rajbasový dolez k 1. kruhu, který už jsem nemohl utáhnout. U kruhu dobrání spolulezce. Stěna nad kruhem (lze dojistit) a překulení doleva za hranu + par temp nahoru už v pohodě.

(fotky se otevírají korektně jen v PC/NTB. Galerie Envira, kterou využíváme ve free verzi, otevírání obrázků v mobilu/tabletu podporuje omezeně 🙁 )

Úterý

• Mnich – Čtyřkruhová varianta VII (fakt moc pěkná cesta, klíčové spáry lze dobře jistit ufounama).

• Čertova věž – Západní cesta VIIb (poměrně dost těžká, oblá procházka od spodu až do 2/3. Hůře odjistitelná k 1.kruhu, pod 2. taky zapeklitost. Široká ukloněná dolezová spára už v pohodě).

• Čertova věž – Severní cesta VIIc na druhém. Pěkná, pro nás skalkaře stravitelná stěnovka (dobré voštiny, občas spárky), prakticky nelze dojistit. Pády pod 2.kruhem nekompromisně až na zem (cesta sebevrahů).

Středa + neděle – kolo Jizerky, Český ráj zdola i shora

Čtvrtek – Hromová Rokle (liduprostá oblast)

• Hromský masiv – Samá rados ze života VII – příjemná, procházková dobře odjistitelná cesta bez krys

• Hromský masiv – Přefiknutej magor VIIIB – na druhém. Mach vylezl Holka magor a bylo to v přímé linii, tak jsem neodolal. V klíčovém místě drobné voštiny a dvě drobné svislé spárky + mizerné nohy. Po zvednutí nepříjemná, osolená, velká oblina, pak teprve 1.kruh cesty Holka magor a dále touto cestou. Do 1. kruhu nelze dojistit.

• Hromský masiv – Wardenclyfee VII – klíčovým místem je překonání 1. kruhem zajištěného převisu takovým vhloubením, jde to. Celou cestu lze dobře dojistit.

Pátek

• Obelisk – Východní stěna VII – krásné, dlouhé stěnové lezení převážně po dobrých kyzech, které lze výborně použít k dojištění mezi kruhy

• Sluneční věž – Jihovýchodní hrana VII – do 1. kruhu strašidelná cesta = 1. kruh velmi vysoko s omezenou možností dojištení (ufouni s potenciálem pádu na police. Cca 1,5m pod 1. kruhem jsou mizerné 2cm hodinky, přičemž dolez ke kruhu mi nepřišel úplně snadný). Další postup nad 1. kruhem už veselejší, poměrně technické lezení s hromadou hledání ukrytých bočáků, delší odlezy, ale těžší místa jsou u kruhů. Věž je v místě, které je zapovězeno běžným šlapkám, takže je zde příjemné ticho.

Sobota

• • Krakonoš – Poniklecka bába VII – krásný pilíř, který lze dobře dojistit uzlama a ufounama – mě ta cesta hodně bavila (až na to, že 30m za zadkem má člověk vyhlídku plnou lidí)

  • Prachovská jehla – Jižní cesta VIIc – na poměry Prachova až přejištěná cesta. K 1. novému kruhu lze dobře dojistit, 2. kruh nepochopitelné 2m blízko v lehkém terénu, 3. v akceptovatelné vzdálenosti. Zajímavý výlez pod vrcholem = přes bočáky a dlouhé rozporové nohy, cca 3m nad kruhem

  • Velký kapucín – Jižní cesta VII – pod 1. kruhem bydlí divoké včely!!!!! Hromada diagonalnich sokolíků, celou cestu lze výborně dojistit. Nezákeřná cesta, která dělá radost od země až nahoru.