Na Ráblu, na oslavě 60.let oddílu, Krtek u piva a kořalky, nalákal snad půlku oddílu na super víkendové lezení v Hohewandu. Taky mě to zlomilo, i když jsem měl původně úplně jiné plány, no stavba opět počká…

V sobotu za ranního kuropění vyrážíme s Peťou směr Hohewand. Ve Vídni volá Krtek, kde už jsme, natož se dozvídáme, že on je doma, a vlastně, že všichni jsou doma… že Pavlos řekl, že všichni všechno ruší, že hlásí moribundus  a nikdo nikam nejede…. No to byl šok, Krteček to nemohl rozdýchat, spousta krásných nepublikovatelných slov, až nám ho bylo s Peťou líto.

Měníme plány na Holentál, tam by nemuselo být takové horko. Na parkovišti u Weichtelhausu nás přivítal autobus plný vymóděných budoucích feratistů CK Alpina. Dáváme startovního lahváče, převlíkáme se do lezeckých hader, ale  budíme zájem…  Jestli jdeme taky na ten kurz, že taky mají kořalku, že by si s námi rádi  dali atd… , nevím čím jsme je s Peťou tak oslnili… dnes už takoví staří ožungři.

Cílem je sektor Atlantis, jak řekl v minulosti o tomto místě jeden Slovák, Luxusní lezení, kde nejsou žádné zkur…. travky. Cestu pod sektor nám chtěla překazit pěkná zmije, kterou chuderku Peťa málem zašlápl. Na rozlez dáváme 7, krásná 30m dlouhá a pustila celkem bez problému.

Pak hned vedle 7+, dost vyrovnaná, 1. klíčové místo je bohužel už dost jeté, bez možnosti cvaknout presu, takže jsem si poseděl, ale nakonec vylezl. Peťovi se na druhém konci podařil čistý přelez. Cesta mě tak došťavila, že jsem měl chuť to už to ten den zabalit. Hned jsem si vzpomněl na legendární Pavlíkovu hlášku:  Jestli chcete, abych byl už na oběd doma, tak si tu cestu za váma dám :o).  Sílu a energii mi naštěstí vrátil další  lahváč a hodinový šlofík pod skalou. Po restu nastupuje Peťa do 8-, těžký koutek přesně dle jeho gusta. Jedno malé zaváhání a je na štandu, krásně to ukrokoval. Druhá délka začala převisem, celkem přísných 7, ale podařilo se. Třetí délka za 8+, Peťa řešení našel, ale přelézt to v kuse, zatím science fiction. Pak ještě dáváme jednu kratší 7-  a v 8 večer valíme na parkáč. Tradiční koupel v ledové řece, luxusní večeře, pár piv a kořalek no prostě paráda… V neděli už v 8 ráno nastupujem do stěny vedle Blechmauera, cesta Pogo za 7+, 10 délek. Cesta pěkně pouští. Druholezec s báglem ty nejtěžší místa přelézává pomocí pres, aby zůstala ještě nějaká síla.  Za půlkou nás dohání rakouská dvojka – tak je pouštíme, prý lezou běžně tak cesty kolem 8+.  Po šestihodinovém lezení  jsme nahoře. Cesta byla krásná ale lehčí než kousek vedle Gelber October 7+, kterou jsme lezli asi před dvěma lety snad 12 hodin. Až u auta přichází první bouřka. Děkujeme ti Krtku za super akci a snad příště na viděnou!

Lukáš