Byly to moje první velké písky, takže jako děda Lebeda jsem na věc šel s námořnickou rozvahou. Teepeho jsem po střechu nabalil bicyklama, jídlem a vínem, nezapomněl horovýzbrojky, posbíral 3/4 rodiny a jelo se. Spolčili jsme se s Nováčkama a Křístkama (měli přijet i Machové, ale kvůliva Machovo polámané patě to nedopadlo) a místo do Ostrova, který okupoval zbytek Startu, jsme vyrazili na CyriloMetodějský týden (29.6-8.7.2018) do Labáku. Z OV se to dá na Labskou stráň zvládnout za 5,5 hod, což jsme otestovali jak po polské dálnici (rychlé a pohodlné, ale o 100km dále + dálniční poplatek 16 zlatých), tak cestou zpět přes Liberec.

Cílem bylo uspokojit nejen sebe ve vertikálách, ale i přízemní rodinné příslušníky a jak vidno z itineráře dostáli jsme tomu se ctí (Teda alespoň my s Béďou. Nováčci nám kazili průměr, protože bez jednoho dne furt někde viseli). Bydleli jsme jako staří mazákové v chalupě, kterou Nováčci objevili před 100 lety, když je zlý ochranář vyhnal z volné přírody. Místo je to strategické, protože lze pěšmo dojít za cca 15min na Belvedér, pod kterým se rozkládají masivy pravého břehu s lezeckými cestami, kterých je nepočítaně a hravě vyjdou na několik želvích životů. Písek je tu nesrovnatelně pevnější než v Ostrově nebo Tisé, najdou se i nové cesty zajištěné borháky v odstupu stravitelnějším než je tomu u klasických cest. Pod skalama jsme náhodou narazili na Luboše Otta s Lubkou (spali v autě a protože měli nad hlavou výšku tak akorát na průlet mladého netopýra, budou to nejspíše jeskyňáři) + dorazili i Aleš Lichovník se Simonou, tož nás byla větší grupa na večerní povídání. V osobě Luboše nám přibyl výkonný tahoun, který prostoupil parádní cesty, které byly na 2 konci lana zážitkem, ale na prvním bychom je těžce protrpěli (alespoň tedy já).

Jelikož nás sluníčko vyhánělo ze stěn někdy až zbytečně brzy (27C) a večery byly dlouhé, ráno se pak nechtělo té bandě vstávat. To jsem těžce nesl, protože čumákovat 2 hod. do stropu není žádná legrace. Vyráželi jsme pak až po 10té, to už jsem byl po druhé snídani, a do stěny nastupovali před 11tou, kdy na mě šel polední útlum. Prostě logisticky jsme to hrubě nezvládali!

Proto vznáším stížnost a navrhuji, aby se na skupinových oddílových akcích (více než 3 lidé) v době letního času, hromadně vstávalo po probuzení prvního účastníka výpravy s tím, že kdo nebude toto respektovat, bude mu zapovězeno během dne zouvat lezečky. Je to výchovné, nenásilné a jsem přesvědčen, že i účinné.

Jelikož léto za chvíli skončí, netrvám na svolání mimořádné Valné hromady a žádám Radu starších o předložení tohoto návrhu na Valné hromadě pravidelné.

Zpracoval, bez nároku na odměnu, JB.

Itinerář:

• Seznámení se s oblastí (levý břeh – věž Assiniboin – lezli   Nováčci) + cyklovýlet na vyhlídku Růženka s Křístkama
• Celodenní procházka úchvatnými německými Schrammsteiny (jakože jsem tam byl už 5x, příště jdu znovu)
• Lezení na pravém břehu – s.Velká bašta – Kruh za kruhem (VIIIb) + Podivnej pták (VIIIa), s.Malá bašta – Hák za hákem (VIIIb)
• Lezení na Levém břehu – s.Česko-Sasko – Nedělní pohoda (VII) + Jako Zamlada (VIIIa), s.Baroktní stěna – Barock ‘n’ Roll (VIIIa), holky cyklo do Konigsteinu
• Procházka Tisskými stěnami + návštěva „Ostrovní“ skupiny
• Lezení pravý břeh – s.Jižní bašta – Chronos Kairos (VIIIa) + Sraz veteránů (VII), s.Pod Marínou – Tření není (VIIIa)
• Cestou domů návštěva hradu + kláštera Oybin a blízkých pískovcových věží v Žitavských horách