Tak jsme si vyjeli za sluníčkem na jih a první dvoudélku ve stěně jsme pořádně zmrzli. Ta zima měla ale jednu výhodu – skály skoro prázdné. Temná bura v následujících dnech odezněla a v neděli to bylo nahoře bez. Zcela nečekaně jsme hned druhý den narazili na Filipa s Maruš, takže v následujících dnech (a večerech) bylo veselo. Prostě Paklenica fajna, jak děvucha dajna.