Dovolím si vypůjčit název Jakubiskova filmu, ono to všechno do sebe zapadá…
Po dramatickém průjezdu Slovenskem, kdy to vypadalo, že ve čtvrtek odpoledne se polovina Česka přelila na slovenské silnice a že asi nikdy nedojedeme, kam potřebujeme, se v dálce najednou ze tmy vyloupl osvětlený Spišský hrad a nad ním zavěšený měsíc, vyleštěný do vysokého lesku … všechny nás to nějak rozjařilo.
Ráno je nádherně, výhled na hrad vpravo, na skály vlevo, mezi tím koníci, oslíci, ovce, děti…
a protože je pátek, jsme ve skalách, Kamenném ráji, téměř sami. Okukujeme ty travertinové struktury a vylezeme kde co. Obzvlášť pětky jsou zapeklité, asi místní zvyk a označení „standardní“ se rychle vžilo. Pravda, pro někoho byly cesty málo těžké, málo dlouhé, málo nevím co … no ale pití večer snad bylo dost, na to si nestěžoval nikdo.
Sobotní ráno naopak přívětivé nebylo, zataženo, vítr, chladno, ale zase to některé přinutilo k návštěvě hradu, to se každý den nevidí. Jiní se vypravili do Pekla, kde byla zima ještě větší a cesty tak těžké, že jsme se rádi vraceli do Ráje.
Neděle opět slunečná, tak rychle ještě do skal přelézt několik cest a pak rychle, rychle domů, zařadit se do nekonečných šňůr automobilů na silnicích.
Malá skupinka to nechtěla jen tak vzdát a zůstala. Počasí jako na houpačce, takže v pondělí opět zamračeno, ale tentokrát bez větru a deště. Tož ještě ta Turniska, nějakých 30 kilometrů od Dreveníku, za Kojšovem – no a tady konečně Jakubisko, slavný rodák z Kojšova, prý není člověka na Slovensku, který by to nevěděl. Nevím, jestli byl slavný režisér okouzlen nedalekými skalami, ale nám se tam líbilo moc. Věže 30, 40 metrů vysoké, složení spíš slepenec, ale více vápenitý. Tak jsme si „chrochtali“ a lezli – hlavně náš nový kolega Lukáš se od skály nemohl odtrhnout a byl by tam nejraději zůstal.
Malých i větších dramat se odehrálo dost – jako že například předseda uvízl na toaletě a hodinu trvalo, než byl vyproštěn, což zastínilo tradiční pijácké banality. Fotek napráskáno taky dost, ale ten výhled do spišské krajiny, ten nám bude chybět!
Milica
Pár fotek z akce:
Ještě bych měl rozdělit body. Akce se účastnilo 46 lidiček a z toho 14 dětí a 23 platících členů oddílu.
I když někteří by si zasloužili i mínusové body, přece jsem se jen zaměřil na výkony.
Nejvíce překvapil Lukáš, a zůstal taky i nejdéle až do úterý, proto má nejvíce bodů. Pak je skupinka těch výkonných lezců a pak postupně méně a méně, tak jak jsem to cítil. Doufám, že jsem nikoho moc nepoškodil, ale rozdíly v bodech nejsou moc velké.
Lukáš Richter 9 bodů
Petr Mareš 8 bodů
Lukáš Klimánek 8 bodů
Petr Nováček 8 bodů
Jiří Běnek 8 bodů
Hana Nováčková 7 bodů
Lucie Műcková 7 bodů
Pavel Műck 7 bodů
Adam Herman 7 bodů
Jan Vahalík 7 bodů
Michal Kratochvíl 7 bodů
Ivana Hollmannová 6 bodů
Petra Zámostná 6 bodů
Ingrid Ondrušová 6 bodů
Kateřina Macháčková 6 bodů
Josef Kretek 6 bodů
Milica Čenžáková 6 bodů
Petr Čenžák 6 bodů
Jana Vahalíková 5 bodů
Petr Siročák 5 bodů
Marek Stecker 5 bodů
Petr Macháček 2 body (1 bod za výstup pod Ameriku)
Eva Urbaníková 1 bod (za účast)
Petr
Myslim, že je třeba vyslovit nejvyšší uznání za zorganizování a to celému Čenžákovic klanu. Vymyslet, prozkoumat a ubytovat tolik lidí v tak parádním prostředí, kde se dá navíc ještě lézt, není prdel.
Smekám!
Pozn.:
body, nejsou podstatné, ale bych jim přidělil bod za každého jednoho spokojeného účastníka, takže určitě 46 kousků 🙂
JB