Tak jsme s Káčou zase zbyli sami dva, všichni mají dovolenou po létě vybranou. Nevadí, objednáváme letenky u Ryanaira, autem do Krakowa a za pár hodin jsme ve Valencii. Z těch našich plískanic je to hodně příjemná změna počasí.

Bereme auto a jako první zastávku volíme supermarket. A situace z jarní Sicílie se opakuje, košíku opět bezkonkurenčně kralují lahve vína.

Z Valencie je to 60 km, dojíždíme do Chulilly (čti Čulila) a po kratším hledání konečně nalézáme bránu, za kterou nás čeká příjemné překvapení v podobě chalupy El Altico. Teda takové ubytko jsme fakt nečekali. Na skále vysoko nad městečkem, přímo na hraně kaňonu s výhledem přímo do stěn. Jsme okouzleni a čumíme do kaňonu jak dva puci. Pedro Pons s přítelkyní Nuria Marti, místní lezci, autoři mnoha cest a provozovatelé chalupy, nás nechávají nasávat ducha místa a pak nám nabízejí místo pokojíku v patře domu karavan venku před chalupou. Je těsně před lezeckou sezónou a mají volno.

Paráda. Dáváme bágly do karavanu a jdeme se seznámit s městečkem. Všude kolem stěny a zase stěny, zarámované do překrásného panoramatu španělské krajiny.

Ráno na doporučení Pedra volíme stěnu kousek za městem. Je ve svahu nad silnicí a nabízí lezení po celý den. Dopoledne na jihozápadní straně a odpoledne ve stínu za rohem. Poledne trávíme u řeky pod cestou.

Další den dopoledne jedeme ještě do jedné oblasti za městem a odpoledne už do hlavních stěn kaňonu. Jednodélky, dvoudélky, stěny, hrany, převisy. Lezců málo, vše výborně odjištěno. Na Altico postupně začínají přijíždět další lezci, takže večery už netrávíme v naprosté samotě. Němci, Američanka, Angličané, Španělé a další, sezóna zvolna začíná. Ve skalách zaslechneme i češtinu. Kluk s holkou z Trutnova, spí nadivoko v kaňonu.

A tak po celý týden střídáme stěny větší s menšími, do toho občas rest day s výletem do okolí, koupání, starořímský akvadukt, vše každý večer řádně zapito lahodným vínem.

Po 9 dnech vracíme auto ve Valencii a na závěr se dva dny pešky a kolmo potloukáme po krásné Valencii.

Nadchlo nás, Španělsko. Už víme, že tady nejsme naposledy 🙂